Srpen 2014
Milí mladí přátelé,
křesťanskému povolání musíme vždycky podřídit celý život, každé svoje rozhodnutí a každý skutek. Nemůžeme si nechat „něco pro sebe“ nebo rozlišovat chvíle, které patří světu a Bohu. Pak bychom nemohli říci, že své povolání žijeme a uskutečňujeme. Evangelium našeho Pána vede k radikální změně života, nenechává v člověku kámen na kameni. Každý pokřtěný je povolán k dokonalosti života a tím ke svatosti. „Buďte dokonalí, jako je dokonalý Váš nebeský Otec,“ čteme v Matoušově Evangeliu (Mt 5,48).
Kardinál Tomáš Špidlík v úvaze nad tímto úryvkem v knize Prameny světla připomíná, že dokonalost života není výsadou řeholníků: „První mniši neměli ani v úmyslu založit nějaký zvláštní stav. Chtěli prostě vzít Evangelium doslova.“
Ano, povolání jsou různá. „Každému z nás byly uděleny duchovní dary v takové míře, v jaké je chtěl Kristus dát.“ (Ef 4,7) Někteří křesťané jsou povoláni ke služebnému kněžství či řeholnímu životu, jiní k manželství, výchově dětí a k dalším stavům. Žádnému z povolání však nikdy nesmí chybět snaha o dokonalost. A cesta k dokonalosti vždy vede skrze kříž. Bez odříkání a bez duchovního boje není svatosti. Na cestě potkáváme velké množství překážek, sráží nás bezpočet našich vlastních hříchů. Jak však připomíná kardinál Špidlík, „posledním z démonů“ je nebezpečí zastavit se v pokroku. Naším cílem tedy nesmí být nějaký konečný stav, kdy „už“ budeme svatí. Naším úkolem je nikdy se nezastavit a neustat v úsilí o dokonalost života.